Můj normální den s kočkou

Ahoj všichni, dnes vám představím můj normální den s Ferginkou.
Dříve jsem byla zvyklá, dávat si ráno minimálně pět budíků, aby mě průběžně vzbudili a já nezaspala. Poslední měsíce už nemusím. Ještě předtím než mi stihne zazvonit budík, kočička je dávno vzhůru a následuje několik možností, buď se rozhodne, že by si ještě mohla zdřímnout - v tom případě zabere můj polštář, nebo se rozhodně že už by chtěla jíst. A to je ta horší varianta. Pro jídlo by udělala cokoliv, a tak mám najednou zaseknutý drápek v zadku a kočku pod peřinou. V lepší případě se po mě jen prochází a mňouká.

Po této okupaci se zvedám rozhodnutá nakrmit naši malou teroristku. Dojdu do kuchyně k misce, kočka už tam má preventivně hlavu zabořenou, co kdyby se tam něco samo objevilo a ona to propásla. Snažím se jí tedy nasypat kapsu, při troše snahy a štěstí neskončí půlka vedle misky popř. a hlavě Fergie. Nakrmená už konečně dává pokoj a jde si po svém. konečně čas připravit se do školy.

Vypravená stojím u dveří a hledám kočku, znáte to ten poslední pohled, že je opravdu doma, před tím než odejdu potřebuju. Koukám a ona nikde. Ach jo. Kde zase je? V botech procházím byt, v ruce mobil, který neúprosně ukazuje čas odjezdu autobusu. Proletím byt a kočka nikde, dobře říkám si, otevřu jí jen dveře na záchod aby tam mohla jít. A v tom ji vidím jak leze po záchodové míse. Potvora. Pohladím ji, ona se lísá až jí spadnou zadní tlapky do záchodu ( :-D ). Vytáhnu ji s myšlenkou, že mi ujede autobus. Odcházím a kočka lítá po bytě, vrčí a všude dělá mokré stopy.

Po celém dnu plném přednášek táhnu domů těžký nákup, jsem ráda když se za mnou zavřou dveře a já si konečně sednu. Už u dveří kočka zkouší jestli už náhodou není čas jídla. Není řeknu jí okamžitě. Ta už ví co to znamená a hrdě odchází. Konečně vybalím nákup a unaveně padnu na gauč, samozřejmě v oblečení ze školy. Kočka nečeká a využije příležitosti. Vleze na mě, zatočí se a začne vrnět. Sakra, jen co na mě vleze uvědomím si, že mé černé triko rázem není černé a opět půjde do pračky. No jo, jenže po 10 minutách začínám mít hlad, ale jak ji neshodit aby se nenaštvala? Nereálné. Sundám kočku, ona se nevěřícně podívá s myšlenkou, že příště už sama nepřijde.

Čas večeře už opravdu přišel a u misek se opakuje stejná situace jako ráno. Beru učebnice a jdu se učit do vedlejšího pokoje, zavírá dveře. Ale to se Fergince nelíbí, takže si sedne a začne mňoukat. U nás doma prostě zavřeno nebude.

Když už ležíme v posteli, s tím že jdeme spát, vždy se objeví důvod proč nejít.  Najednou se totiž v posteli objeví gumička, kterou Ferga velmi ráda aportuje. Třikrát se tedy slituji a střelím gumičkou. Potom zhasnu, ale kočce se spát nechce, jde tedy k jídlu a křoupání jde slyšet všude. Když se uráčí jít spát, vleze na svůj polštářek, začne se točit, šlapat zelí a vrnět. když se konečně zatočí do klubíčka vím, že bude klid.

A ráno všechno na novo... :)

Každý den není stejný, ale s naší kočičkou se opravdu nenudíme.



Share this:

JOIN CONVERSATION

1 komentářů: